Všichni ze školy víme, že máme nejlepší mozek mezi všemi savci a živočichy vůbec. I když je mozek slona nebo delfína větší nebo strukturovanější, je to víceméně pravda. Jenže ten náš mozek nepracuje jako jeden, ale jako tři mozky v jednom.
Je to samozřejmě metafora, ve své hlavě většinou najdete jen jeden celistvý mozek, ale funkčně a vývojově se skládá z různých částí, které se vzájemně ovlivňují. Pro pochopení vlastního myšlení a učení je to metafora navýsost užitečná.
Plazí mozek
Prvním z našich tří mozků je evolučně nejstarší. Sdílíme ho s plazy, ptáky a savci. Navazuje na míchu a zahrnuje ještě několik dalších struktur. Má na starosti autonomní funkce (dýchání, tlukot srdce), ale řídí také pudy (hlad žízeň, rozmnožování) a reflexy (např. když si sáhneme na něco horkého, ucukneme).
Rychle vyhodnocuje, co je pro nás známé a bezpečné a v případě neznámého a nebezpečného nás připraví na boj nebo na útěk. V jeho kompetenci je je také základní dominance či podřízenost vůči druhým, a teritorialita (tohle je moje!). Spouští také návyky, rutiny a rituály.
Savčí, neboli emoční mozek
Druhou částí mozku, evolučně mladší než plazí mozek, je mozek savčí. Propojuje vzpomínky s emocemi a je centrem učení. Cítíme-li některou ze základních emocí (lásku, radost, překvapení, strach, smutek, hněv nebo znechucení) nebo některý ze složitějších pocitů (např. zamilovanost, očekávání, důvěru, stud, zvědavost apod.), je to přesně část mozku zvaná limbický systém, který onu chvíli pocitem či emocí onálepkuje.
A nejen to, ale díky části zvané hipokampus ji také zaznamená s ostatními vjemy a uloží ve vyšších částech mozku jako vzpomínku. Hipokampus je něco jako krátkodobá operační paměť, kde se uchovávají krátkodobé vzpomínky, přeskupují se a následně „zapisují“ do paměti dlouhodobé. Je to jedna z mála oblastí mozku, kde se po celý život tvoří nové neurony. Čím víc a intenzivněji se učíme, tím větší máme hipokampus.
Proč dostala tato část metaforické jméno savčí mozek? Protože savci už složitěji reagují na prostředí a především na další příslušníky vlastního druhu. Zejména sociálně žijící savci si tam museli vytvořit nástroj na rozpoznání nálad ostatních a vztahů ve skupině. I proto je tato část mozku u lidí zodpovědná za rychlé rozpoznání výrazů ve tváři někoho jiného.
Lidský mozek
Poslední část mozku, koncový mozek, není vlastní jen lidem. Značně rozvinutý ho mají také někteří savci (sloni, primáti, delfíni, velryby) a ptáci (krkavcovití, papoušci). Je onou dlouhodobou pamětí a umožňuje si představovat a plánovat. U lidí zahrnuje centra řeči, sebekontroly a sebeuvědomění – byť ani to není výsadou jen lidí, jak ukazuje zrcadlový test.
Díky tomuto mozku přemýšlíme abstraktně, vytváříme si modely, počítáme, komunikujeme, představujeme si a jsme kreativní. Co je ale důležité: přestože je tento mozek největší a nejšikovnější, rozhodně není nejsilnější. Pokud dojde na náročné situace, evolučně starší mozky ho převálcují – pokud jim k tomu dáme šanci.
Který mozek vyhraje
Mít tři mozky se hodí: jeden je rychlý a zajišťuje naše přežití, druhý nám zprostředkovává zážitky a díky tomu třetímu máme civilizaci. Samozřejmě, že většinou fungují v souladu, ale někdy vliv toho jednoho převládne.
Typicky platí, že čím nižší mozek, tím větší má sílu a tím více vůle, která je doménou až té lidské části, potřebujeme, abychom ho zkrotili. Někteří autoři to přirovnávají k jízdě na slonovi: slon si prostě jde svou vyšlapanou cestou a jezdci dá spoustu práce, aby ho otočil do směru, kam jezdec potřebuje.
Takto fungují třeba naše návyky, zlozvyky a závislosti zakotvené hluboko v plazím mozku. Přinášejí nám jednoduchost, kdy nemusíme přemýšlet, zároveň ale nejsou vždy v náš prospěch a změnit je velmi těžké.
Paměť a vzpomínky nám primárně zpracovává savčí mozek, a tudíž je vždy spojuje s emocemi. Emočně nabité chvíle si pamatujeme roku, někdy celý život. Vzpomínky spojené s negativními emocemi (strachem, bolestí, agresí) se mohou stát traumaty. Aktivují se pak v podobných situacích, vyvolávají stejné emoce a tak blokují radost, učení novým věcem a láskyplné vztahy.
Na učení obecně je potřeba mít plazí a savčí mozek v pohodě. Pak nemusí ten lidský bojovat s plazím a přemlouvat savčí, ale vše jde poměrně samo. A pokud nás navíc ještě daný předmět či obor baví, je vyhráno – můžeme zažít stav označovaný jako „flow“.
Pokud vás povídání o třech mozcích zaujalo, přečtěte si:
- Daniel Kahneman: Myšlení pomalé a rychlé
- Steve Peters: Paradox šimpanze