Učení není jen o paměti, o paměťových technikách, o tom, jak si věci nacpat do hlavy. To, že si něco zapamatujeme, je sice základ a předpoklad učení, ale není to učení ani z poloviny.
Ještě než si něco máme zapamatovat, potřebujeme většinou vjemy a zkušenosti rozpoznat, porovnat a roztřídit. Potřebujeme je uspořádat do nějaké struktury, najít mezi nimi nějaké vztahy a souvislosti, potřebujeme o nich chvíli přemýšlet, protože pak je teprve začneme chápat.
Učení je také o smyslu a jeho nalézání. K čemu nám bude znalost pí? Proč se o něm máme učit? A bude nám k něčemu ho znát na 100 desetinných míst?
Učení nám také pomáhá chápat složitost. Svět kolem nás je složitý, přírodní zákony jsou někdy snadno pochopitelné a zapamatovatelné, jindy je chápe jen malá skupinka lidí. Přesto nám jejich bádání přineslo svět zázraků, ve kterém žijeme.
My jako lidské bytosti jsme také složití, naše společnost stejně tak. Každý z nás si klade celou řadu otázek a hledá na ně odpovědi. Co jiného je učení než hledání odpovědí na otázky?
Učení je také o emocích, zážitcích. O radosti z úspěšného objevování, o tom „AHA!,” kdy nám docvakne něco, co jsme nemohli rozlousknout. Ale také o frustraci a vzteku, když otázky vzdorují a odpovědi nemůžeme nalézt.
Učením se měníme, učením ale také reagujeme na měnící se svět kolem nás. Homo sapiens znamená člověk rozumný, a jak jinak si pěstovat rozum než myšlením, bádáním a učením.